Jak se testuje alkohol v dechu?

Testování alkoholu: Fyziologie alkoholu v dechu


Základním principem dechové zkoušky je vypařování alkoholu z cirkulující krve do vzduchu v plicích během procesu dýchání.

Na své cestě uvnitř těla sbírá krev alkohol z každého nápoje, který člověk zkonzumoval, neboť prochází stěnami trávicích orgánů, zejména žaludku a horní části tenkého střeva. Tato krev potom prochází játry na cestě zpět směrem k srdci, kde je pak hnána přes plíce, předtím než teče zpět do srdce, aby byla dále rozvedena po celém zbytku těla (zásobování tepen).
V plicích během procesu dýchání probíhá nepřetržitě výměna kyslíku ze vzduchu do krve a zbytkového produktu oxidu uhličitého v opačném směru. Proto, že se oxid uhličitý vypařuje z kve do dechu, děje se takto též při konzumaci jakéhokoli alkoholu, který je pak rovněž přítomen v dechu. Tento proces je znám jako výměna plynů.
 
Skutečné množství alkoholu, které se vypaří do dechu, závisí na jeho koncentraci v krvi. Toto je známo jako Henryho zákon (Henry’s Law).
 
Pro lepší pochopení Henryho zákona si uvědomte co se stane, když nalijete trochu whisky do sklenice a pak čichnete ke vzduchu nad ní: cítíte silný pach alkoholu. Když nyní přidáte do whisky trochu vody, koncentrace alkoholu ve sklenici se sníží, stejně jako pach alkoholu ve vzduchu nad ní. Takže měření síly alkoholu ve vzduchu nad nápojem nám umožňuje určit, jakou koncentraci alkoholu nápoj skutečně obsahuje. Je to přesně tento proces, který vznikne hluboko v plicích, kde dojde ke kontaktu vdechovaného vzduchu a krve. Takže hladina alkoholu v dechu závisí na jeho koncentraci v krvi.

Rovnovážný vztah mezi koncentracemi alkoholu v krvi a v dechu je definován a hodnota skutečného poměru koncentrace je přibližně 2:300:1. Toto prakticky znamená, že dech je asi 2.300krát slabší v koncentraci alkoholu než krev, se kterou byl v blízkém kontaktu.
 
Proces vypařování alkoholu v plicích je prakticky okamžitý, na rozdíl od nápoje. Nemusíme čekat, až se rozvine pach alkoholu nad nápojem, ani že pach za nějakou dobu zesílí.
 
Ale nikdy bychom neucítili nápoj na délku paže. Ačkoli bychom byli tímto způsobem schopni zaznamenat přítomnost alkoholu v nápoji, nikdy bychom neurčili koncentraci; neboť bychom zkoumali vzduch, který nebyl v přímém kontaktu s nápojem. Podobně u dechu, abychom získali spolehlivé přesné měření alkohol testerem, musíme testovat a analyzovat dech, který byl v blízkém kontaktu s krví. K tomuto blízkému kontaktu dochází nejúčinněji hluboko v plicích, v plicních sklípcích, které jsou odděleny od cirkulující krve pouze tenkou, propustnou membránou. Proto vdechovaný vzduch v plicních sklípcích přichází do těsného kontaktu s cirkulující krví a je poté vydechován.
 
Avšak to vše znamená jednu důležitou věc, že při provádění dechové zkoušky musíme testovat hluboký výdech z plic. Hladina alkoholu ve vzorku, který analyzujeme, pak bude řádně odrážet , jaké množství obsahuje cirkulující krev a jak je tím ovlivněn mozek.